Následující článek nemá být kritikou, ale spíše vymezením se vůči neklasickým homeopatickým metodám a zjednodušeným postupům, se kterými se setkáváme u některých nově vzniklých směrů "homeopatie". Protože laická veřejnost nemá dostatek informací k tomu, aby dokázala rozlišit mezi kvalitou nabízených služeb v oblasti homeopatie, rozhodl jsem se popsat nejdůležitější rozdíly mezi homeopatií klasickou, a ostatními pseudohomeopatickými metodami.

Z mého pohledu existuje pouze jedna jediná homeopatie, a to je ta původní komplexní metoda, jejíž základní zákonitosti stanovil její zakladatel Samuel Hahnemann. Tuto metodu jsme z důvodu odlišení od nových zjednodušených pseudohomeopatických postupů začali nazývat KLASICKÁ HOMEOPATIE.

Základní problém tkví v tom, že nové pseudohomeopatické metody nerespektují fundamentální zákony homeopatie, bez kterých nemůže mít tato metoda hloubkový terapeutický efekt. Klasická homeopatie také prochází vývojem, a neustále se zdokonaluje, ale vychází stále ze svých původních principů, na kterých dále staví a rozvíjí je. Více než 200 let homeopatické praxe dostatečně potvrdilo, že tyto zákonitosti jsou funkční a platné, a pouze jsme je během té doby upřesnili a rozvinuli dále.

Klasická homeopatie je založena principu podobnosti příznaků nemocného s příznaky léku (symptomatickým obrazem léku). Je to metoda, která má komplexní a hloubkový vliv na lidský organismus, a dokáže díky tomu vyléčit řadu chronických onemocnění, které konvenční medicína vyléčit nedokáže. Namátkou mohu zmínit poruchy funkce štítné žlázy, vysoký krevní tlak, některá autominunitní onemocnění jako je revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, parkinsonova choroba, epilepsie, a mnoho dalších. Výběr léku v klasické homeopatii je složitý proces, při kterém homeopat zjišťuje velmi podrobně nejen současné příznaky, ale také informace o kompletní zdravotní historii klienta (za celý dosavadní život), a zajímá se o výskyt zdravotních potíží v rodině klienta. Tento proces je samozřejmě značně časově náročný, ale je to jediný způsob, jak zodpovědně vybrat nejvhodnější homeopatický lék pro daného klienta v danou dobu. Protože výběr léku je v klasické homeopatii značně individuální a zohledňuje často ty nejmenší detaily, běžně se stává, že 20 lidí se stejnou lékařskou diagnózou potřebuje každý individuálně jiný homeopatický lék. KLASICKÁ HOMEOPATIE NIKDY NEPŘEDEPISUJE NA DIAGNÓZU, ALE NA PŘÍZNAKY. Jinými slovy, pokud Vám někdo doporučí homeopatický lék pouza na základě informace, že máte např. kašel, bolesti hlavy, nebo žaludeční vřed, nejedná se homeopatický postup, protože takový lék nebyl vybrán na základě Vašich příznaků. Šance, že takto vybraný homeopatický lék bude mít pozitivní účinek, je téměř nulová. U chronických potíží to platí o to více, protože je nutné brát v úvahu kompletní anamnézu případu.

Zjednodušení

Důvod, proč dochází ke vzniku nových pseudohomeopatických metod, je zcela zřejmý, a je jím touha po zjednodušení. To je myšlenka jistě dobrá, protože klasický homeopat pracuje s obrovským množstvím informací, a k tomu, aby měl dobré výsledky, musí minimálně 5 let velmi intenzivně studovat. Ve skutečnosti většina klasických homeopatů nepřestává studovat nikdy, a neustále se snaží zdokonalovat své znalosti. Pro většinu z nás, klasických homeopatů, je to závazek na celý život. Pouze na našich znalostech a zkušenostech totiž stojí úspěšnost homeopatické terapie. Výsledky, které vidíme ve své praxi, nás motivují k tomu abychom ve svém oboru byli ještě lepší, dál se vzdělávali, a abychom tím pádem dokázali pomoci ještě většímu počtu lidí.

Homeopatická konzultace je pro klasického homeopata nesmírně mentálně náročný proces, kdy musí zároveň vnímat klienta (jak se chová, jak gestikuluje, jakým způsobem odpovídá, jak vypadá, atd...), zároveň poslouchat co klient říká, důležité informace si zapisovat, a pružně na ně reagovat vhodnými otázkami, které vychází z toho, co se homeopat již o klientovi dozvěděl. Po celou tu dobu se homeopatovi v hlavě promítají symptomatické "obrazy" jednotlivých homeopatických léků, které musí velmi dobře znát, a mysl homeopata okamžitě skládá jenotlivé informace dohromady, porovnává možnosti léků, které jsou u daného případu relevantní, a snaží se nalézt co nejpřesněji indikovaný lék. Během tohoto náročného procesu homeopat pracuje se stovkami až tísícovkami informací, a nesmí ztratit pozornost a kontinuitu myšlení. Vstupní konzultace někdy trvá i celé dvě hodiny a homeopat musí být po celou tuto dobu ve střehu, protože by se mohlo stát, že mu unikne klíčová informace, vedoucí k výběru správného léku.

Předepisování homeopatických léků čistě na diagnózy by bylo samozřejmě obrovské zjednodušení, ale bohužel, tento postup nemá v praxi výsledky, a ani z logiky věci výsledky mít nemůže. Z výše uvedeného také vyplývá, že homeopatie nepatří do rukou laikům, a i dobře míněné rady přátel ve stylu "mně tento homeopatický lék na tohle pomohl, tak si ho zkus vzít taky" nevedou téměř nikdy k pozitivnímu výsledku.

Dalším zjednodušením je předepisování několika homeopatických léků současně. Tento postup spočívá v tom, že se namísto pečlivého výběru JEDNOHO NEJPŘESNĚJŠÍHO homeopatického léku podává několik homeopatických léků současně, z nich každý pokrývá jen určitý příznak(y) nebo pouze část celé symptomatologie. Ačkoliv tato myšlenka má určitou logiku, v praxi se opět neosvědčila jako efektivní. Problém je v tom, že homeopatie v léčbě spoléhá na přesnou, přímočarou a intenzivní stimulaci organismu. Spoleháme se na to, že zvolený homeopatický lék je ten nejpřesnější možný, který dokážeme v danou chvíli vybrat. Takový lék, ze všech homeopatických léků, které máme k dispozici, odpovídá nejlépe příznakům nemocného a takový lék je vždy pouze jeden. Pokud podáme několik homeopatických preparátů současně, podáváme tím vždy několik homeopatických léků, které nepokrývají případ dostatečně přesně, jinými slovy několik méně přesných léků. Bohužel, i pokud by mezi skupinou vybraných léků byl ten výše zmíněný nejpřesnější možný, ty ostatní (méně přesné) léky budou jeho účinnost snižovat, nebo ji zcela anulují, protože organismus není stimulován dostatečně jasnou "informací", a ještě je nucen reagovat na několik různých forem stimulace (různých léků).

Stejně tak nemá absolutně nic společného s homeopatií používání jakýchkoliv měřicích přístrojů typu EAV, apod. Žádný přístroj nedokáže nahradit pečlivé odebrání anamnézy zkušeným a kvalifikovaným homeopatem, který na základě vyhodnocení Vašich příznaků a zvážení všech aspektů Vašeho případu pečlivě vybere lék "na míru" přesně pro Vás.

Dávkování

Další "neklasický" postup je nepřerušované dlouhodobé podávání homeopatických léků.

V klasické homeopatii nejačastěji používáme jednorázové podání léku. Někdy sice doporučujeme podání 2-3 dávek léku v jeden den, ale tím dávkování končí, a další dny se již homeopatický lék nepodává. Je tomu tak proto, že úspěch účinnosti homeopatického léku závisí na přesné shodě příznaků nemocného s příznaky léku, a protože po podání homeopatického léku se často začne velmi rychle měnit symptomatický obraz nemocného, přestává být původně přesný homeopatický lék tím nejpřesnějším (někdy k tomu dojde už během několika dnů), a časem, až dojde k významnějším změnám příznaků, může být přesnějším lékem již nějaký jiný, který je opět nutné zvolit na základě pečlivého vyhodnocení aktuálních příznaků. Poté, co se začnou odehrávat v organismu změny (v rámci reakce na podaný lék), by již mohl původní lék působit negativně, a mohl by léčbu v podstatě naopak narušovat.

Je pravda, že u lidí, kteří užívají silné konvenční léky, používáme opakované dávkování, protože některé konvenční léky snižují účinnost homeopatických léků, a trvá tak delší dobu, než homeopatický lék organismus stimuluje k léčebné reakci. I tak ale obvykle poté, co reakce nastane, dávkování zastavujeme. U velmi vážných případů s těžkou orgánovou patologií používáme ve výjimečných případech dlouhodobé dávkování nízkých ředění ("slabších" homeopatických léků) bez přestání, ale je to skutečně v malém procentu případů. Důvod je ten, že organismus těchto lidí je již obvykle tak slabý, že je nutné jej stimulovat opatrně, ale dlouhodobě.

Pokud se ale u běžných případů (tzn. ne příliš vážných) podává homeopatický lék příliš dlouho (déle, než několik dnů nebo týdnů), může dojít ke změně příznaků bez celkového zlepšení, a to i v případě, že lék není dostatečně přesný. Stimulace sice není dostatečně přesná, ale zato dostatečně dlouhá na to, aby nakonec donutila organismus k určité odezvě. Taková odezva ale není příznivá. Často u takových případů například dojde k tzv. "potlačení", kdy zmizí nebo se zmírní určitý problém nebo příznak, ale namísto něho se objeví jiný, který je obvykle hlubší nebo vážnější. Například po potlačení vyrážky může dojít k rozvoji dýchacích potíží, nebo např. psychickcých poruch, apod. V tomto smyslu mohou mít i homeopatické léky nežádoucí účinky, a proto homeopatie patří pouze do rukou kvalifikovaného klasického homeopata. Situace může být ještě horší, pokud se podává dlouhdobě směs více homeopatických léků současně.

 

Závěr

Zatím jsem za celou svou homeopatickou praxi nenarazil na efektivnější způsob způsob terapie, než je právě klasická homeopatie, a proto tvrdím, že stojí za to se ji místo zjednodušování raději dobře naučit a investovat do studia všechnu svou energii, volný čas, a také nemalé finanční výdaje. Uspokojení z uzdravených klientů a pomoci lidem je pak k nezaplacení. Je mi líto, že homeopatická obec není ve své praxi jednotná, ale na druhou stranu bych byl rád, aby se na toto téma mezi homeopaty otevřela vzájemná diskuse, a podnikly se kroky směrem ke standardizaci homeopatie.

 

Jak poznám kvalitního homeopata?

Následující seznam obsahuje body, které považuji za důležité při výběru homeopata:

• Absolvoval několikaleté homeopatické studium klasické homeopatie, ukončené závěrečnou zkouškou, doložitelné certifikátem o zkoušce či studiu (je ochoten se jím na požádání prokázat).

• Pokud nemá lékařské či zdravotnické vzdělání, měl by mít odpovídající znalost fungování lidského těla včetně fyziologie, aby podle symptomů dokázal rozpoznat život ohrožující nebo podezřelé stavy a vědět, kdy je nutné klienta odkázat na lékařskou pomoc vždy, když je to zapotřebí.

• Nepředepisuje léky na základě diagnózy, ale vždy bere v úvahu komplexní stav organismu tak, jak se projevuje na rovině fyzické, emoční a mentální (tzn. dodržuje všechny zásady a pravidla klasické homeopatie tak, jak je formuloval její zakladatel Dr. Hahnemann).

• Provádí pečlivý a podrobný vstupní pohovor s pacientem, který obvykle trvá v časovém rozmezí 1 – 2 hodiny (vzácně i déle), protože není možné zjistit veškeré údaje potřebné pro nalezení správného léku za 10 – 15 min

• Vždy předepisuje pouze jeden lék v konkrétním čase (nikdy ne kombinaci několika léků najednou).

• Ke stanovování příčiny nemoci či výběru léku nepoužívá okultní praktiky, kyvadlo, tarot, numerologii nebo přístroje, jejichž praktická schopnost správně zvolit homeopatický lék nebyla nikdy prokázána

• Homeopatický lék vybírá pouze na základě svých znalostí, s použitím počítačového nebo knižního repertoria a materie mediky (literatura o příznacích jednotlivých homeopatických léků)

• NIKDY svévolně NEVYSAZUJE ani NEDOPORUČUJE VYSAZENÍ alopatických léků, které užívá pacient, v ideálním případě spolupracuje s ošetřujícím lékařem pacienta na řešení jeho zdravotního stavu.

• Pro případné konzultace během léčby je k zastižení na uvedených kontaktech

• Nepředepisuje homeopatické léky preventivně na stavy, které ještě nevznikly ani nedává rutinní doporučení (jako např. Thuja na bradavice a po očkování, Arnica před porodem, atd.) a neslibuje vyléčení chronických chorob v řádu dnů

• Dokáže pacientovi odpovědět na jakékoliv otázky týkající se léčby či osvětlit nejen základní homeopatická pravidla, ale také očekávaný průběh léčby (včetně možnosti počátečního zhoršení), a dokáže alespoň do určité míry stanovit prognózu případu (ne u všech případů je to možné)

• Má upřímný zájem o Váš zdravotní stav, je laskavý a má klidné vystupování

Podívejte se také na mé video Jak rozeznám kvalitu homeopata