O homeopatii se v médiích často píše jako o předraženém placebo efektu. Pokud někdo kritizuje homeopatii za to, že je účinná pouze na základě placebo efektu, znamená to, že tím připouští, že u ní byly pozorovány nějaké pozitivní výsledky.
Proč tyto pozitivní výsledky nejsou pozorovány u tak masivního počtu lidí, kteří bezmezně věřili konvenčním lékům, předepsaným těmi nejlepšími odborníky-lékaři, a tito lidé pak končí v poradnách homeopatů, často v už velmi pokročilém stádiu patologie, kdy předchozí konvenční léčba selhala? Proč někdy nejsilnější antibiotika nevyléčí infekci, přestože, že do ně nemocný vkládá největší naděje? Proč léky na migrény často nedokážou utišit bolest, přestože jim pacienti věří a jsou ověřeny výzkumem? Pokud by byl placebo efekt tak účinný, že by dokázal vyléčit například vysoký tlak, hypofunkci štítné žlázy, gangrénu, paralýzu, nebo sebevražedné deprese (jak se tomu někdy v homeopatii stává), proč by ho konvenční lékaři nevyužívali hojně také ve své praxi?
Homeopatie byla terčem kritiky ze strany tehdejších lékařských autorit od samého počátku, tedy již v době, kdy medicína ještě praktikovala léčbu pouštěním žilou, uměle vyvolávaným zvracením nebo například vysokými dávkami arsenu či rtuti. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann například předpověděl již 50 let před Dr. Kochem existenci mikroorganismů jakožto možných původců některých nemocí a homeopatie měla od samého počátku lepší terapeutické výsledky než tehdejší konvenční (mainstreamová) medicína. Hahnemann byl kolegy napadán za to, že se homeopatie neopírá o tehdejší „vědecké“ poznatky. Je zdokumentováno, že homeopatie měla vynikající výsledky u epidemií. Například u epidemie tyfu v roce 1813 měl Dr. Hahnemann úmrtnost u svých pacientů cca 3%, zatímco tehdejší konvenční medicína 30%. U epidemie cholery v letech 1830-1832 byla úmrtnost v rukou konvenčních lékařů 40-80% (dle informací z různých oblastí a zdrojů), kdežto u homeopatických lékařů se úmrtnost pohybovala mezi 7-10%, přičemž např. Dr. Joseph Pulte, ordinující v Cincinnati v USA údajně neztratil jediného pacienta. Dalším příkladem je pandemie tzv. španělské chřipky v letech 1918-1919. Úmrtnost pacientů konvenční medicíny byla tehdy kolem 30%, zatímco v péči homeopatů úmíralo přibližně 1% nemocných. Podobná čísla najdeme také u epidemií záškrtu, žluté zimnice a dalších, které se vyskytly během 19. a 20. století. Myslíte, že je možné, aby placebo efekt vyléčil choleru nebo tyfus? Dnes máme pro změnu epidemie "civilizačních" nemocí, autismu, AHDH, rakoviny, úzkostí a depresí, a já věřím, že v mnoha případech těchto onemocnění může homeopatie prokázat, že není pouhým placebo efektem.
Proč HOMEOPATIE NENÍ PLACEBO EFEKT? Protože se již pomocí této metody vyléčilo obrovské množství kojenců a malých dětí, kteří, jak se říká, „z toho ještě nemají rozum“ a také zvířat, které jistě o efektu léku moc nepřemýšlí. Navíc, u mnoha případů k vyléčení po homeopatické léčbě došlo až poté, co u nich konvenční medicína v léčbě selhala, přestože rodiče podávali dítěti konvenční léky ve stejné nebo možná ještě silnější víře, že mu pomohou. Homeopatie funguje stejně na lidech, kteří jí věří, jako na těch, kteří ji nevěří. Úspěch léčby zde závisí POUZE na výběru správného léku a reverzibilitě dané patologie. Koneckonců, mnoho homeopatů pochází z řad lékařů konvenční medicíny, kteří se rozhodli pro studium homeopatie poté, co jim samotným nebo někomu z jejich okolí homeopatie pomohla.
Samozřejmě, že stejně jako ve všech ostatních terapeutických metodách, i v homeopatii pozorujeme přítomnost placebo efektu. Někdy se stává, že je klientovi lépe už po odchodu z konzultace, protože mu homeopat věnuje mnoho času a pozornosti a pacient získá naději. K placebo efektu může dojít také po podání homeopatického léku, protože pacient do něj vkládá očekávání (stejně jako do konvenčních léků). Skutečné hloubkové zlepšení po správně zvoleném homeopatickém léku však má jiné parametry a homeopat je schopen skutečnou kurativní reakci od placebo efektu rozeznat.