Velmi často si chodila umývat ruce, obzvláště když se něčeho dotkla. Nesnesla, aby jí někdo dal pusu a pokud se jí chtěl někdo dotknout na kůži nebo na tváři, musel si před tím umýt ruce a i tak si poté často šla "dotknuté" místo umýt. Nutila také své rodiče, aby si umývali ruce, když například zakašlali a zakryli si při tom ústa rukou, apod. Vadila jí jakákoliv sebemenší špína nebo vizuální nesoulad na jejím oblečení a musela se v takovém případě okamžitě převléknout. Pokud se tak nestalo, opět nastal křik. Měla také výraznou kompulzivní neurózu s extrémním sklonem k perfekcionizmu. Například si usmyslela, že v DVD přehrávači nesmí zůstat disk a pokud se tak stalo, začala křičet. Velmi často upřesňovala a opravovala ostatní v tom, co říkali, a chtěla, aby bylo vše korektní. Po zlomenině jí také začal tik v obličeji. Každou noc se budila kolem 3. hodiny ráno a chodila za rodiči do postele, protože se bála.

Poté, co rodiče dívce podali homeopatický lék, zmizel během jednoho měsíce tik a fobie z infekcí se zlepšila o více než 50%. Snížila se frekvence mytí rukou a dívka již nereagovala na narušení svého prostoru tak agresivně. Začala mít lepší kontakt s dětmi ve školce a mnohem méně jí vadilo, když na ni ostatní děti sahaly. Dříve ji její fobie výrazně omezovala v sociální interakci, což se po homeopatickém léku výrazně zlepšilo. Také začala lépe komunikovat s dospělými, které nezná. Během dalšího měsíce fobie zmizely zcela a dívka se v tomto ohledu začala chovat zcela normálně, jako ostatní děti. Došlo také k ústupu kompulzivity. V noci se přestala bát a do postele za rodiči chodila už jen výjimečně.